Extrovertní introvert

Jednou ze základních charakteristik při posuzování osobnosti je introverze/extroverze. Tuto vlastnost můžeme u mnohých lidí spatřit „na první pohled“, když s nimi komunikujeme. Nebo si to alespoň myslíme. Introvert je člověk mlčenlivý, který se obrací zejména do svého nitra, nemá potřebu s nikým sdílet své osobní prožitky, je obvykle citlivý na tresty, které jsou pro něj motivací. Je to člověk, který rád tráví čas o samotě. Naopak pro extroverta je typické, že je rád ve společnosti jiných lidí, je výmluvný, mnohdy na sebe upoutává pozornost a motivují ho odměny.

A tak tu máme člověka, který je ve společnosti výřečný, obvykle baví své okolí různými historkami nebo poznatky, je plný energie. Typický extrovert řeknete.

Ale v písmu se pak projeví známky introverze.

Jak je to možné?

Poslouchejte ho o něco déle – řekl Vám něco o sobě samém nebo se baví jenom obecně o politickém systému? Víte jak se skutečně cítí, nebo jen předpokládáte, že dobře, když se směje? Zdá se jako otevřený člověk, který Vám odpoví na cokoliv, probere s Vámi i kontroverzní otázky, ale když se nad tím hlouběji zamyslíte, zjistíte, že o jeho osobě vlastně nic nevíte?

Potkali jste extrovertovaného introverta – člověka, který si velmi chrání své osobní informace a prožitky, ale napovrch se tváří jako typický extrovert. Je to člověk, který dokáže být k ostatním upřímný, umí se bavit ve společnosti, ale obvykle potřebuje nějaký prostor, kde může být jenom sám. Právě tam dobíjí své baterky.

Mnohdy bývají lidé překvapeni, když jim o někom, koho znají jen povrchně, řeknu, že v písmu má známky introverta, i když se chová jako extrovert. Ale pisatel sám obvykle s touto charakteristikou souhlasí.

Proč je důležité vědět, zda je náš protějšek (a nebo já) či zaměstananec extrovert nebo introvert (nebo obojí)?

Introvert potřebuje prostor, kde bude moct být sám (svůj pokoj, své místo). Je rád, když mu lidé nenarušují tento prostor – zaklepou na dveře, když do jeho místnosti vstupují, nedávají mu věci na stůl, nepůjčují si jeho věci bez dovolení, apod. Introvert je citlivější na tresty, motivuje ho k činnosti, pokud bude potrestán za to, že něco neudělá. To, že dostane odměnu, pro něj není tak silnou motivací. Introverti (s extrovertními návyky) mohou být dobří ve vedení týmů – nemají potřebu převyšovovat ostatní.

Extrovert má tendence ostatním prostor narušovat (potenciální konflikt s introverty), je pro něj oproti introvertovi otravné, pokud se ho někdo neustále dovoluje – extrovert nechápe, proč se ptáte jestli si můžete vzít volný hrnek, když ho nikdo nepoužívá. Je to přece jasné, že si ho můžete vzít. Extrovert je citlivější k odměnám. Pozitivní motivace je pro něj to pravé. Extrovert je zjednodušeně vhodný na pozici prodejce a obchodníka, mívá výborné komunikační schopnosti.

S introverzí obvykle souvisí také zaměření na minulost a jistá uzavřenost a meditativnost či filozofický přístup. S extroverzí se zase naopak spojuje otevřenost vůči novým věcem, tendence spěchat do budoucna, touha užívat si či rozhodnost. O tom ale třeba zase někdy příště.