Jak grafologie funguje?

JAK JE MOŽNÉ Z PÍSMA VYČÍST NĚCO O OSOBNOSTI PISATELE?

Každý člověk se projevuje různými způsoby – chováním, způsobem mluvy, oblékáním. Někteří lidé toho ukazují na první pohled více, někteří méně. Některé lidi umíme odhadnout už na první pohled právě podle jejich projevu, podle toho jakým způsobem mluví, jaká volí slova, jaká používají gesta. Právě gesta jsou často neuvědomělým projevem toho, co si člověk doopravdy myslí, i když říká něco jiného. Dalším způsobem jak se člověk může projevit je například tanec nebo malba. Do tance člověk projektuje své pocity, své vlastnosti, své názory, může pohybem vyjádřit jak se vlastně cítí – to se dá dělat vědomě a nebo nevědomě, když se člověk zcela oddá své náladě, svému stavu duše, sobě samému a právě to prožívá ve svém tanci. Podobné je to i s písmem.

Písmo je psychomotorický projev, to znamená, že se do něj odráží nejen momentální stav pisatele, ale i jeho osobnost jako celek – tedy jeho psyché (z řečtiny duše, později osobnost) jako důsledek motorického projevu psaní. Podobně jako u gest je toto nevědomé a v určitém ohledu díky tomu i přínosnější. Stejně jako písmo fungují všechny kresebné testy (například kresba stromu – Baum test) a projevy (automatická kresba). „Člověk píše tak, jak kráčí životem kupředu.“ (in Grafologie, Jiří Kulka, 2001, Arcana)

A samozřejmě je nasnadě otázka, že stejně jako se někdo může přetvařovat, může se naučit gestikulovat jinak, než jak myslí, může lhát i v písmu nebo kresbě. Samozřejmě i toto je možné, lhát a podvádět se dá vždy, i na tom nejostřejším testu. Pro pisatele však lhaní při psaní textu na rozbor nemá žádný význam, protože ubírá sám sobě možnost poznat sebe sama. Z tohoto důvodu je také vhodné mít co nejvíce textového materiálu pro rozbor, protože s přibývajícími řádky začne pisatel mnohem více přemýšlet nad textem a nesoustředí se tolik na své písmo, uvolní se a do písma se dostane jeho skutečné já.

S tímto souvisí i otázka, zda je možné, že z rozboru se člověk nedozví téměř nic. Ano, i to je do určité míry možné, a to v případech, kdy pisatelem je člověk, který i ve svém životě mnoho věcí skrývá, nebo se o to snaží. Pak je samozřejmé, že toto skrývání se projeví i v písmu a může tak podstatně ztížit práci grafologa.

NA JAKÉM PRINCIPU GRAFOLOGIE FUNGUJE?

Písmo je psychomotorický projev – tedy skrze motoriku (akt psaní) se do písma dostává psyché (duše, osobnost). Do písma se tedy zrcadlí „nastavení“ našeho já. Rozbor písma je založen na zkoumání určitých znaků, které jsou nositeli významu. Většina těchto znaků je pak posuzována v kontextu naší euro-americké kultury, hodně se pracuje s významem prostoru. Příkladem toho může být rozdělení stránky na levou a pravou stranu. Píšeme zleva doprava, směr kupředu je tedy směr vpravo, kupředu jdeme do budoucnosti, kupředu jdeme k ostatním lidem, nalevo se naopak zobrazuje minulost nebo vlastní já. To samé platí pro prostor „nahoře a dole“, i tyto prostory v sobě nesou určitý kulturně zakotvený význam (nahoře lítáme v oblacích, jsme idealisté; dole stojíme nohama na zemi). Tato práce s prostorem se poté projevuje ve více měřítkách, nejenom v kontextu strany jako celku.

Z toho vidíme, že o grafologii můžeme uvažovat jako o jedné z psychologických metod, která je založená na logických principech a na tom, co je nám kulturně dané od narození. To, že používáme určité formy písma, znamená, že nám takové písmo vyhovuje. Vyhovují nám tedy významy, které jsou s daným typem písma spojené, i když si je neuvědomujeme. Tyto významy bereme za své a tvoří naši osobnost. Přece nebudeme psát nějak, jak to necítíme, jací nejsme (pokud se o to samozřejmě vědomě nesnažíme). Podobně to platí i u situace, kdy se nám nějaké písmo líbí, je nám sympatické – dá se očekávat, že se nám bude potom bude dobře spolupracovat se člověkem, jehož písmo na nás působí dobře. Protože jestliže jeho písmo obsahuje takové znaky, které na nás působí dobře, logicky obsahuje k nim přiřazené významy i jeho osobnost.

Dostáváme se k tomu, že grafolog nepracuje jen s danými znaky a jejich významy, mnoho práce je založeno i na pocitu a vnímání. Je zřejmé, že pokud vidíme extrémně chaotické písmo, bude se jednat o chaotickou osobnost, toto vycítí i člověk, který nemá žádné grafologické vzdělání. Úkolem grafologa však je, narozdíl od laika, kombinovat vhodně tuto pocitovou a logickou strukturu rozboru a vytvořit komplexní osobnost na základě svých zkušeností a vzdělání. Při posuzování jednotlivých znaků je také důležité si uvědomit, že jeden znak může být nositelem více významů a pak je třeba významy vhodně zkombinovat, abychom došli k celku. Proto není možné u většiny grafologických znaků jednoznačně říct „když něco, tak něco“ (například, když má hubené písmo, je úzkoprsý). Je důležité písmo vnímat v celém jeho kontextu a z jednotlivých významů složit osobnost.