Řešení problémů - má to na háku

V jednom z předchozích příspěvků jsem popisovala, že z písma lze vyčíst, jakým způsobem člověk řeší problémy - zda k nim přistupuje kreativně a snaží se najít neobvyklé řešení a nebo naopak oddaně respektuje daný postup, od kterého se neodchýlí, ani pokud by to bylo žádoucí. To jsou samozřejmě dvě extrémní pozice a vždy se v rámci grafologického rozboru posuzuje, ke kterému extrému pisatel inklinuje. 

V dalším článku jsem se zabývala lidmi, kteří mají tendence problémy vyhledávat na každém kroku a jakými způsoby k tomu přistupují. 

Nezmínila jsem ale, že z písma se dá poznat i to, jestli člověk vůbec bude problémy řešit a nebo to má takzvaně na háku. Samozřejmě i toto je vlastnost, kterou je možné odhalit z písma. 

Existují veskrze zase dva typu lidí - pro jedny je svět v pořádku, když věci fungují. Tito lidé nemají potřebu problémy vůbec řešit, často mohou mít i tendenci se problémům vyhýbat, prokrastinovat kolem nich nebo je úplně přehlížet. Na jednu stranu je tento přístup výhodný, pokud potřebujeme někoho, kdo se nezhroutí z každého problému. Na druhou stranu ale tento přístup chrání především osobu samotnou a mnohdy se stává, že problémy se tím pádem přenáší na ostatní lidi. 

Druhým typem lidí jsou lidé, pro které je svět v pořádku, pokud v něm něco nefunguje a mohou něco řešit - a to jsou právě již zmínění hledači problémů, o kterých se rozepisuju detailně v předchozích článcích.